Operace karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu (latinsky syndroma canalis carpi) je tzv. útlakový syndrom. Způsobuje ho postižení či poškození středního nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu. Tlakové poškození může vzniknout např. po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem (viz RSI). Uváděny jsou také hormonální změny v organismu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.

Komu syndrom karpálního tunelu hrozí a jak se projevuje

Projevuje se častěji u žen. Mezi příznaky patří oslabená citlivost, mravenčení, pálení, trnutí a bolesti prstů rukou, které často bolí i v klidovém stavu. Postižení uvádějí, že největší bolesti pociťují v noci. Syndrom lze klinicky diagnostikovat např. studií nervového vedení či metodou EMG.

Léčba syndromu karpálního tunelu

Jedinou účinnou léčbou je dekomprese karpálního tunelu. Té lze v počáteční fázi dosáhnout udržováním ruky v klidovém stavu, injekcemi kortikoidů a použitím fyzikální terapie. Při plně rozvinutém syndromu je nutné přetětí zápěstních vazů, čímž se tlak na nerv odstraní. Operace se provádí ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny.
Cílem léčby syndromu karpálního tunelu je odstranění příznaků a co nejlepší prevence poškození nervu. Ukazuje se, že není vždy nutné pokoušet se léčit prokázaný syndrom karpálního tunelu nejprve konzervativně. I konzervativní léčba totiž s sebou nese rizika: Obvykle nezabrání dlouhodobě progresi onemocnění a dočasným odstraněním příznaků může vést k zanedbání varovných příznaků vznikajícího trvalého poškození nervu. Proto lze u prokázaného syndromu, nejsou-li jiné kontraindikace, doporučit operační léčbu jako časné řešení.

U více než 90% nemocných, kteří podstoupili operaci, je dosaženo uspokojivého výsledku. Operace se prování v místním znecitlivění (lokální anestézii) a trvá do 30 minut. Provádí se ambulantně.

Možná rizika operace karpálního tunelu

Tak, jako každý chirurgický výkon, má i tato operace své riziko. Je sice velmi malé, ale přesto je každý nemocný podstupující tuto operaci musí znát. Riziko operace zahrnuje vznik pooperační infekční komplikace, krvácení, alergickou reakci na desinfekční prostředek nebo na lokální anestetikum, ochrnutí odpovídajících svalů, odpovídající poruchu citlivosti, přetrvávání nebo recidivu původních obtíží, bolest a špatné hojení rány.

Očekávaný přínos operace karpálního tunelu

Hlavním smyslem operace je otevřít karpální tunel tak, aby došlo k uvolnění (dekompresi) nervus medianus. Tím by měly vymizet příznaky dráždění nervu a postupně by se měly upravit i poruchy citlivosti a svalová síla.

Doporučení pro nemocné po operaci karpálního tunelu

V prvních jednom až dvou týdnech po operaci, do úplného zhojení kůže a podkoží, je důležité udržovat ránu v čistotě a suchu, aby se předešlo komplikacím (jako je infekce), a bránit tlaku na operované místo, aby nedošlo k rozestupu rány. Operovanou ruku je třeba šetřit a je vhodné ji nosit v šátkovém závěsu. Kožní stehy se odstraňují zpravidla 7.-10. den po operaci. Po odstranění stehů se doporučuje promazávat místo kolem jizvy několikrát denně mastí (vaselina, čisté sádlo apod.), aby se kůže v okolí jizvy změkčila, urychlilo se tak hojení a zabránilo praskání kůže. Pooperační bolesti v ráně, které se mohou vyskytovat v prvních dnech po operaci, je možné tlumit analgetiky doporučenými ošetřujícím lékařem. Přetrvávající bolest v ráně může být příznakem komplikace a proto je nutné o ní informovat lékaře, který operaci provedl.